Dobrý den, je 21. 11. 2024, čtvrtek v 47. týdnu.
Metoda kritické cesty
Metoda kritické cesty (angl. critical path method - CPM) je algoritmus pro plánování sady projektových aktivit.
Historie
Metoda kritické cesty je projektová modelovací technika, kterou vyvinuli koncem 1950. let Morgan R. Walker z firmy DuPont a James E. Kelley Jr. z firmy Remington Rand. Kelley a Walker věnovali svě paměti vývoji metody v roce 1989. Kelley připsal termín "kritická cesta" vývojářům techniky PERT (Program Evaluation and Review Technique), kterou ve stejné době vyvinul Booz Allen Hamilton a americká armáda. Začátkem toho, co se začalo nazývat "kritická cesta" bylo vyvinuto a použito praxi firmou DuPont v letech 1940 - 1943 a přispělo k úspěchu projektu Manhattan.
Metoda kritické cesty se používá běžně se všemi formami projektů včetně stavebnictví, letectví a obrany, vývoj software, výzkumné projekty, vývoj produktů, inženýrství, atd. Každý projekt se závislými aktivitami může použít tuto metodu matematické analýzy. Poprvé byla použita na stavbu velkého mrakodrapu v roce 1966, při konstrukci bývalého Světového obchodního centra v New Yorku. I když se originální program a postup metody už nepoužívá, termín se používá všeobecně na jakoukoli analýzu projektového síťového logického diagramu.
Základní technika
Základní technika na použití metody je vytvořit model projektu, který obsahuje:
- seznam všech aktivit potřebných na dokončení projektu (typicky kategorizovaných pomocí struktury rozpisu prací (WBS - work breakdown structure)
- čas (trvání) každé aktivity
- závislost mezi aktivitami
- logické koncové body jako mílníky nebo dodatelné položky.
Použitím těchto hodnot, metoda kalkuluje
- nejdelší cestu plánovaných aktivit do logických cílů nebo do konce projektu
- nejskorší a nejpozdejší čas, kdy každá aktivita může začít a skončit bez prodloužení projektu.
Tento proces určuje, které aktivity jsou "kritické" (tedy na nejdelší cestě) a které mají "úplnou volnost" (tedy dají se prodloužit bez prodloužení projektu). V projektovém managementu je kritická cesta řada projektových aktivit, které přidávají k nejdelšímu celkovému trvání, bez ohledu zda nejdelší doba je pohyblivá nebo ne. To určuje nejmenší možný čas na dokončení projektu. V kritické cestě může být "celková časová rezerva" (nepoužitý čas). Například pokud projekt testuje solární panel a úloha B vyžaduje sluneční světlo, může tu být plánové omezení testovací aktivity, která nezačne pokud nesvítí slunko. To může vsunout "nevyužitý čas" (celkovou časovou rezervu) do plánu aktivit na této cestě před východem slunce, pro nutnost čekat na tuto událost. Tato cesta s časovou rezervou generovanou omezením, dělá cestu delí, s celkovou časovou rezervou, která je částí nejkratší možné doby pro celý projekt. Jinými slovy, jednotlivé úlohy na kritické cestě před omezením se mohou zdržet bez prodloužení kritické cesty - to je "celková časová rezerva" této úlohy. Ale čas přidaný do trvání projektu přes omezení je fakticky tah kritické cesty, množství o které je trvání projektu zvětšeno každou aktivitou kritické cesty a omezením.
Projekt může mít několik paralelních, téměř kritických cest, a některé nebo všechny úlohy mohou mít "časovou rezervu" nebo "celkovou rezervu". Další paralelní cesta přes síť s celkovými dobami kratšími než kritická cesta se volá subkritická cesta nebo nekritická cesta. Aktivity na subkritických cestách nemají tah ("drag"), protože nezvětšují trvání projektu.
Nástroje analýzy metody kritické cesty umožňují uživateli vybrat logický konečný bod v projektu a rychle identifikovat jeho nejdelší řadu závislých aktivit (jeho nejdelší cestu). Tyto nástroje mohou zobrazit kritickou cestu (a aktivity téměř kritické cesty, pokud je to nutné) jako kaskádový vodopád, který proudí ze začátku projektu (nebo současného stavu) do vybraného logického koncového bodu.
I když diagram aktivita-na-šipce (graf PERT) se stále někde používá, všeobecně byl nahrazen diagramem aktivita-na-uzlu, kde je každá aktivita zobrazena jako pole nebo uzel a šipky reprezentují logické vztahy vycházející z předchůdce do následníka, jak ukazuje "diagram aktivita-na-uzlu" vedle.
V tomto diagramu aktivity A, B, C, D a E obsahují nejdelší cestu a aktivity F, G a H jsou mimo kritické cesty 15, 5 a 20 dnů. Zatímco aktivity, které jsou mimo kritické cesty, mají časovou rezervu a proto neprodlužují dokončení projektu, aktivity na kritické cestě obvykle mají tah kritické cesty, tj. dokončení projektu prodlužují. Tah ("drag") aktivity kritické cesty se dá vypočítat použitím vzorce:
- Pokud aktivita kritické cesty nemá nic paralelní (rovnoběžné), její tah je stejný jako její trvání. Proto A a E mají tahy 10 a 20 dnů.
- Pokud aktivita kritické cesty má další aktivitu paralelní, její tah se rovná všemu, co je menší: její trvání nebo celková časová rezerva paralelní aktivity s nejmenší celkovou časovou rezervou. Protože B a C jsou obě paralelní k F (rezerva 15 dnů) a H (rezerva 20 dnů), B trvá 20 dnů a má tah 15 dnů (rovno časové rezervě F), zatímco C má trvání jen 5 dnů a proto tah jen 5 dnů. Aktivita D s trváním 10 dnů, je paralelní s G (rezerva 5) a H (rezerva 20) a proto její tah se rovná 5, co je rezerva G.
Tyto výsledky včetně výpočtu tahu, umožňují manažerům prioritizovat aktivity na efektivní management projektového dokončení a zkrátit plánovanou kritickou cestu projektu zkrácením aktivit kritické cesty, pomocí "rychlého sledování" ("fast tracking") - děláním víc aktivit současně, nebo "zmenšením kritické cesty" (tj. zkrácením doby aktivit kritické cesty přidáním zdrojů).
Tahová analýza kritické cesty se používá i na optimalizaci plánování procesů mimo přísně projektově orientovaných kontextů, například na zvýšení výrobního výkonu použitím techniky a metriky na zjištění a snížení zpomalujících faktorů a tím redukci času montáže.
